Rozlučka je čas radosti i smutku. Radujeme se ze společně strávených chvil, ze shledání po delší době a smutníme z toho, že odchází skvělí týmáci.
Luky, Terezka a Jenda nám dali sbohem v sobotu 22.8.2026.
Den se nesl v podobném duchu, jako ostatní rozlučky. Už od rána se nejrůznější přípravné skupinky snaží do večera vše stihnout. Ve výdejně se mažou chlebíčky, v kuchyni se o místo derou kuchaři a pekaři buchet, ministerka nacvičuje slavnostní průvody, výzdoba si lepí puchýře od stříhání, režie se z posledních sil snaží něco nacvičit a všichni dohromady tvoří jedno velké pohybující se mraveniště mladých lidí, kteří se snaží vytvořit krásný večer.
V 16:00 byla mše svatá, po ní slavnostní večeře a v 19:30 startovala režie svůj první vstup. Diváci mohli sledovat ukázky nejrůznějších televizních programů, do kterých režie šikovně zasadila situace týmáků. Program se doplnil o několik uměleckých písní, o zábavné scénky a celým večerem nás provázeli moderátoři z odlišných generací, kteří rozesmáli všechny věkové skupiny.
Po programu následovala degustace výborných chlebíčků a buchet. S plnými žaludky jsme shlédli fotoprezentaci o týmácích a vyslechli si jejich nádherné povídání o tom, jak taková služba v Příchovicích mění životy. Týmáci si vysloužili červené barety, které jim o. Jiří předal a za přítomnosti všech se tak i oni zařadili mezi ty, kteří nasadili své životy pro službu druhých na Příchovické faře.
Večer jsme zakončili společnou adorací za týmáky a jak už tomu bývá zvykem, po ní jsme v sále pustili hudbu, vzali na sebe to nejlepší a zopakovali taneční kroky společenských tanců za skvělé atmosféry plné smíchu a radosti.
Tak co, přijedeš na příští rozlučku?
Upozornění: Deficit spánku zaručen 🙂